Johanka: Ty
nespíš, La Hire?
La Hire: Ne.
Nemám v duši klid ...
Johanka: Takové vítězství.
Měl bys to oslavit!
(La Hire má kytici černých růží – neví co s nimi)
Johanka: Kde
jsi vzal černé růže?
La Hire: Jsou
vzácné. Z Orleánsu.
Johanka: A to
jsi přines pro mě?
La Hire: Ne
– pro Svatou Pannu.
Johanko, mohla by
ses za mě pomodlit?
Johanka: La
Hire – zkus to sám. Tak začni – poslouchám.
La Hire: Láska je Bůh
a Bůh je láska –
láska je Bůh
a Bůh je láska –
a já to nevěděl
až do dnes –
zdá se mi ...
Proč jsi mi, Pane,
poslal do cesty
Johanku posedlou –
tu malou z Domrémy?
Láska je Bůh
a Bůh je láska –
láska je Bůh
a Bůh je láska –
a já to nevěděl
až do dnes –
zdá se mi ...
Proč jsi mi, Pane,
poslal do cesty
Johanku posedlou –
tu malou z Domrémy?
Já musel taky
zešílet ...
Už znám svý
neštěstí,
chci sevřít malé
ruce
a drobná
zápěstí –
když je to anděl
spásy –
tak proč má tělo
ženy ...?
Já, který slavně
zvítězil
se cítím poražený!
Láska je Bůh
a Bůh je láska –
láska je Bůh a Bůh
je láska –
a já to nevěděl
až do dnes –
zdá se mi ...
Proč´s mi ji, Pane,
poslal do cesty
Johanku posedlou –
tu malou z Domrémy?
Ona je milý příteli,
to nejlepší tvé dílo –
je jak lilie ve
větru a pevná jako skála.
Teď pokořil jsi La
Hira – to se ti podařilo!
Na věky nechci víc –
než aby o mě stála!
Já musel taky
zešílet ...
Už znám svý
neštěstí,
chci sevřít malé
ruce
a drobná
zápěstí.
Je jak lilie ve
větru a pevná jako skála.
Zařiď to, Otče náš –
chci aby o mě stála!
Chci aby o mě
stála! Chci aby o mě stála!
Chci aby o mě
stála! Chci aby o mě stála!
Johanka: Ne, ty se nemodlíš.
Ty dáváš
rozkazy.
La Hire: To je můj hloupej zvyk.
Pán Bůh se
urazí?
Víš vůbec,
Johanko, co je to milovat?